Znovu narození analogové fotografie

Analogová fotografie nyní prožívá své druhé jaro. V roce 1888 byl vyroben první celuloidový film pro černobílou fotografii. O téměř stotřicet let později žijeme uprostřed digitální doby. V éře digitální fotografie ztrácí význam to, co je důležité pro klasickou černobílou fotografii. Pro analogovou fotografii je stěžejní kompozice obrazu, práce se světlem, hra stínů, výběr motivu. Nutnost při její tvorbě přemýšlet.

V dnešní době vzniká téměř 1,8 miliardy digitálních snímků denně. Fotit může každý i bez znalostí zákonitostí analogové fotografie i bez zkušeností. V takové nadprodukci se ztrácí přednosti klasické fotografie.

Klasická fotografie nemá tolik možností, film je brzy spotřebován a výsledek práce je vidět až při jeho zpracování.

Klasická fotografie nás nutí k přemýšlení, úspornosti a promyšlenosti práce. Při práci si musíme vybrat motiv, seznámit se světelnými podmínkami, přesně pozorovat a naučit se trpělivosti i odhadu, kdy zhotovit snímek.

Černobílá fotografie je obraz, který je autentický, umělecký a reálný. Proto si myslím, že je důležité udržovat umění černobílé fotografie se vším, co k ní náleží. Patří sem kompozice snímku, práce se světlem, práce v temné komoře i finální výběr snímku. Mám dlouholeté zkušenosti s analogovou fotografií i s vedením seminářů klasické fotografie na Univerzitě Justuse Liebiga v Giessenu. Rád bych své zkušenosti předal zájemcům v kurzu analogové fotografie.